O zrychlování času - a jak se s tímto fenoménem vyrovnat

S Mgr. Alžbětou Šorfovou rozmlouval Pavel Šafránek

 
Otázka první:
Když jsem byl, Alžběto, už před dosti měsíci na Tvé přednášce o tématu Zrychlování času, měl jsem neodbytný pocit, že jsem ve správný čas na správném místě. Tehdy jsem prostě, zjednodušeně řečeno, nestíhal nic. Od té doby se pokouším měnit svůj "žebříček hodnot" a zdá se, že vyšší energie, které náš život sledují, toto rozhodnutí "oceňují".  Zrychluje se nám čas všem stejně, nebo se tak děje individuálně?
A.Š.:   Čas tady na Zemi se celkově neustále zrychluje. Samozřejmě, že v oblastech, kde se zrychluje vývoj techniky, se o to víc zrychluje i životní tempo. Stejně tak je to i indivuduálně. Nemusí jít jen o technický rozvoj, ale též o duševní a duchovní pokrok člověka.
 
 
Otázka druhá:
Nejen od Tebe víme, že zrychlování času je proces nevratný. Můžeme přesto z něj "vystoupit" alespoň na nějaký čas? A nebudeme pak za tuto "vzpouru" potrestáni?
A.Š.:   Vystoupit z něj můžeme kdykoli. Myslím tím vědomou potřebu na nějakou dobu zpomalit nebo dokonce pozastavit své každodenní tempo třeba tím, že se odebereme do přírody, do míst, kam technická revoluce téměř nezasahuje, kde čas plyne mnohem pomaleji. Můžeme tak učinit i doma, ve své mysli, tím, že se zklidníme a ponoříme se sami do sebe a meditujeme.

 

Otázka třetí:
Alžběto, vidíš ve zrychlování toku času pozitivum nebo se setkáváme s záležitostí negativní, která ale byla vyvolána nutností změn, které měly přijít ve "věku Vodnáře"?
A.Š.:   Zrychlování času není rozhodně negativní. Jde přeci o náš celkový rozvoj a pokrok. Záleží však na tom, jak se tomuto faktu postavíme. Jestli se strachem a hrůzou přijímáme každou změnu, která je nutná pro náš vývoj a nebo se naučíme změny přijímat, nebát se jich a dokonce jim jít vstříc. 
 
 
Otázka čtvrtá:
Co bychom měli dělat, aby nám zrychlování času nepůsobilo stresy a abychom začali být "s časem kamarád" ?
A.Š.:   Být "s časem kamarád" je nejlepší recept, jak se nedostávat do vnitřních tlaků a stresů. Onen recept zní asi takto:
1. Naučit se rozpoznávat věci podstatné od nepodstatných. Těmi nepodstatnými se dále už nezabývat.
2. Když už víme, co je pro náš všední a nevšední život důležité a co ne, tak je nutné, abychom si ten den i uměli zorganizovat.
3. Dobrá strategie a organizace dne nám ušetří hodně stresu.
4. Věcem, které naplánovat nejdou nebo se je nedaří zorganizovat, dát volný průběh. Čili netlačit a nelpět na tom, co je momentálně zablokované, co se nedaří.
 
 
Otázka pátá:
A na závěr, Alžběto, prosím vysvětli, jak chápat rozdíl mezi dvěma nám určenými časy - v některé literatuře je jeden nazýván chronos a druhý kairos. A jak tyto dva různé časy "využít" ke zkvalitnění našeho života i k zlepšení působení na naše okolí?
A.Š.:   Rozdíl mezi těmito dvěma termíny vnímám v tom, že chronos je čas jako všeobecná veličina, tady na Zemi všude a ve všem přítomná. Kdežto kairos je doba, moment, ve kterém se něco konkrétního za určitých podmínek děje. Z hlediska duchovního by se dal pojem kairos vyložit jako: ve správnou dobu na správném místě. Existují situace v našem životě, kdy náš čas, naše životní tempo je ovlivňováno "časem" astrálním, vesmírným. Jinými slovy, ona situace je řízená naším Vyšším JÁ a jinými bytostmi z astrálu. A tak se můžou v jeden moment prolnout dva různé časy dohromady.
Člověk, který produchovňuje svůj každodenní život, se automaticky "nastavuje" na vyšší frekvence času, čili čím dál více nechává svůj život řídit Vyšším JÁ (svým Duchem).

 

Děkuji čtenářům za pozornost při čtení tohoto příspěvku a pokud Vás text zaujal v jakémkoli smyslu, budu rád, napíšete-li k němu pár slov do Návštěvní knihy i pro jiné. Alžběta Kalousková mě ujistila, že v případě zájmu bude na Vaše dotazy reagovat. Problematice se  věnuje i na seminářích, které pořádá.